Václav Havelka + Irena a Vojtěch Havlovi - dvojkoncert v Tančírně - Koncerty

Václav HavelkaHudebník, písničkář a aktivista. S hudební tvorbou začal už koncem 90. let minulého století, nejdříve jako zpěvák, později i jako kytarista. Známý z působení pod pseudonymem selFbrush nebo jako vůdčí osobnost skupiny Please The Trees. Na svém kontě má několik řadových alb natočených a vydaných u nás i v zahraničí a koncertování po celém světě. Spolupracoval mimo jiné s dalšími hudebníky jako na příklad Ecstasy Of Saint Theresa. Je autorem hudby k několika divadelním představením ve Stavovském divadle, Dejvickém divadle a Divadle na zábradlí, NoD a Ungelt. V současné době také s Please The Trees spolupracuje se sborem seniorů Elpida a tanečním souborem 420people. Je autorem hudby k filmu Místa Radima Špačka a Onřeje Štindla společně s Davidem Boulterem z anglických Tindersticks a filmu Listopad, amerického režiséra Garry Griffina, společně s Martinem Tvrdým (dříve Bonus), se kterým také působil v projektu Tvrdý/Havelka.V letech 2021 – 2023 realizuje multižánrový a interdisciplinární projekt s názvem Krajiny budoucnosti, který zkoumá skrze zvuk vliv člověka na klimatické změny. Hlavním výstupem je hudební album projektu fyield, jehož je Havelka ústřední postavou (skladatel hudby, manažer a booking agent) a tvoří jej s kolegou z Please The Trees Kryštofem Kříčkem a islanďanem Panem Thorarensenem. V listopadu 2023 projekt absoluvuje měsíční turné po USA.https://www.facebook.com/vachavelkaIIIhttps://www.facebook.com/vaclavhavelkaIII/https://www.instagram.com/vaclavhavelka/Video: https://www.youtube.com/watch?v=li9oWLAgljY

Irena & Vojtěch Havlovi

https://www.facebook.com/thehavelshavlovi.wz.czVideo: https://youtu.be/RjzOYVBDunw

IRENA A VOJTĚCH HAVLOVI

Irena Havlová (narozena 26. 5. 1959, Rychnov nad Kněžnou) vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1984) a již při škole se začala věnovat hudbě. Vojtěch Havel (narozen 19.5. 1962, Praha) vystudoval Státní konzervatoř v Praze obory violoncello a klavír (1984). Hudbě se věnoval i nadále se svou manželkou Irenou Havlovou a forma jejich spolupráce byla natolik těsná a harmonická, že se nadále dá hovořit již pouze o manželech Havlových jako o jednolitém uměleckém subjektu.Počátek jejich vzájemné spolupráce se píše od pol. 80. let, kdy vznikla experimentální formace Capella Antiqua e Moderna. Sdružení velmi jistě provádělo díla evropské klasické hudby od renesance až po současnost a Havlovi zde s úspěchem rozvíjeli svoje nevšední pojetí tradičních i novodobých skladebných technik a interpretačních postupů. Svou originalitou formace zaujala široké publikum posluchačů a manželé Havlovi se také velmi dobře zapsali u kritiky. První období jejich tvorby ukončuje rok 1990, kdy intenzivně spolupracovali s písničkářem Oldřichem Janotou (LP Oldřich Janota, CD Mezi vlnami, MC Neviditelné věci) a započala nová etapa jejich samostatného uměleckého zrání.V 1. pol. 90. let manželé Havlovi postupně třikrát navštívili Indii a inspirováni její lidovou a duchovní hudbou vytvořili autorský komplet 4 CD (Agni, Maha Rudra Yagya, Sri Maháprabhuji Bhajans, Sri Mádhavánanda Bhajans). Na téma duchovního života Indie také natočili 4 autorské filmy (Agni, Maha Rudra Yagya, Pushkar a Kumbhamela). Ve filmových projektech i nadále pokračovali a výsledkem jejich práce byl hudebně vizuální projekt Tajemná gamelánie (režie Viliam Poltikovič). Na poli kinematografického umění se Irena a Vojtěch Havlovi v průběhu následujících let prezentovali ještě několikrát, např. hudbou ke 2 celovečerním filmům Cesta pustým lesem Ivana Vojnára, Hranice stínů Martina Millera a Otec Lukáše Hanuláka. Kromě těchto titulů se autorsky podepsali i pod celou řadu dalších krátkometrážních a dokumentárních snímků. Dále také do jejich tvorby spadá velké množství scénické hudby k televizním či divadelním inscenacím širokého žánrového zaměření.Od roku 1990 počali Havlovi tříbit svůj osobitý hudební výraz a výsledkem těchto hledání je řada profilových CD (Malé modré nic, Tajemná gamelánie, Háta H., Hudba ticha, Něžně ke světlu). Ve 2. pol. 90. let Irena a Vojtěch Havlovi nadále pracovali na svém originálním hudebním výrazu a vyústěním jejich spolupráce bylo několik dalších zajímavých projektů, které vzbudily ohlas doma i v zahraničí (Marnost křídel, Den v Benediktu, Jako motýl na tvé dlani, Tvá zlatá loďka, Smyččem). Intenzivní koncertní aktivita je v tomto období zavedla do mnoha koutů Evropy, Kanady i USA. Společně s avantgardními výtvarníky a divadelníky Petrem Niklem a Janou Svobodovou se v rámci představení Slunovrat podívali i do Afriky a Japonska.Na své dlouhé umělecké dráze spolupracovali s celou řadou vynikajících tuzemských i zahraničních osobností jakými jsou bubeník Alan Vitouš, kytarista Tony Ackerman, flétnista Jiří Stivín, hráč na šakuhači a další zejména japonské hudební nástroje Vlastislav Matoušek, ale také tanečníci Karel Vaněk a Eva Černá či výtvarník Radek Pilař.Díky skutečně mimořádné dávce univerzality, jejich vytříbenému projevu a originalitě jejich tvorby bývají Irena a Vojtěch Havlovi pro snadnější orientaci čas od času přiřazováni k některým rozmanitým hudebně stylovým proudům. Dlouhé meditační plochy jejich hudby inspirované východním myšlením i ona elektrizující forma komunikace umělců při živých vystoupeních má za následek to, že sama kritika neví, kam přesně jejich tvorbu zařadit. Výrazový rozptyl používaných vyjadřovacích prostředků bývá totiž u manželů Havlových ve většině případů natolik rozmanitý, mnohotvárný a hlavně neustále se proměňující, že jakýkoliv pokus o alespoň rámcové slovní zachycení podstaty jejich muzikantského dialogu za konkrétní skutečností nutně pokulhává. Jejich hudba v sobě nese nádech poetičnosti a inspirace neevropskými kulturami je v ní velmi patrná. Ve svých kompozicích využívají rozmanitých hudebních nástrojů (violoncello, klavír, viola da gamba, zvony, tibetské mísy aj.). Manželé Havlovi berou svou uměleckou tvorbu jako poslání a svou hudbu jako dar, kterým předávají mírumilovné duchovní poselství.